Takový software, jehož zdrojový kód je zpřístupněn veřejnosti a může být volně používán, studován, upravován a dále šířen, a to za podmínek stanovených příslušnou licencí. Na rozdíl od proprietárního softwaru není přístup ke zdrojovému kódu omezen jen na původní tvůrce či výrobce.

Každý počítačový program (software) je napsán v tzv. zdrojovém kódu – textu, kterému rozumějí programátoři, ale i počítač. U běžného (komerčního) softwaru k tomuto kódu uživatelé přístup nemají. U softwaru s otevřeným zdrojovým kódem je ale tento kód veřejný. To znamená, že kdokoli si jej může prohlédnout, upravit podle svých potřeb, opravit chyby nebo přidat nové funkce – pokud přitom dodrží podmínky stanovené licencí.

Příkladem takového softwaru je například operační systém Linux, kancelářský balík LibreOffice nebo internetový prohlížeč Mozilla Firefox.

Z hlediska práva duševního vlastnictví jde o software chráněný autorským právem, jehož užívání je umožněno licenční smlouvou open source typu. Tyto licence poskytují uživatelům rozsáhlá oprávnění (užití, šíření, modifikace, i komerční využití) a současně stanovují podmínky, za nichž je tato svoboda vykonávána.

Je důležité rozlišit mezi:

• otevřeným zdrojovým kódem (open source) – zahrnuje i oprávnění upravovat, šířit a vytvářet odvozená díla,

• přístupným zdrojovým kódem (source-available) – kód je k nahlédnutí, ale bez práv k jeho úpravám a dalšímu šíření (pouze „čitelnost“, nikoliv svoboda užití).

Pouhý přístup ke kódu proto ještě nezaručuje open source režim. Rozhodující je licenční smlouva.

Zdroj:

• Myška, Matěj a kol. (2019). Právo duševního vlastnictví. Wolters Kluwer
• Rosen, Lawrence. (2005). Open Source Licensing: Software Freedom and Intellectual Property Law. Prentice Hall
• Stallman, Richard M. (2002). Free Software, Free Society. GNU Press
• Straková, Lucie (2014). Licence Creative Commons v českém právním řádu. Masarykova univerzita
• The Open Source Initiative (OSI): www.opensource.org

Autor hesla: JUDr. Lucie Smolka, Ph.D.

Takový software, jehož zdrojový kód je zpřístupněn veřejnosti a může být volně používán, studován, upravován a dále šířen, a to za podmínek stanovených příslušnou licencí. Na rozdíl od proprietárního softwaru není přístup ke zdrojovému kódu omezen jen na původní tvůrce či výrobce.

Každý počítačový program (software) je napsán v tzv. zdrojovém kódu – textu, kterému rozumějí programátoři, ale i počítač. U běžného (komerčního) softwaru k tomuto kódu uživatelé přístup nemají. U softwaru s otevřeným zdrojovým kódem je ale tento kód veřejný. To znamená, že kdokoli si jej může prohlédnout, upravit podle svých potřeb, opravit chyby nebo přidat nové funkce – pokud přitom dodrží podmínky stanovené licencí.

Příkladem takového softwaru je například operační systém Linux, kancelářský balík LibreOffice nebo internetový prohlížeč Mozilla Firefox.

Z hlediska práva duševního vlastnictví jde o software chráněný autorským právem, jehož užívání je umožněno licenční smlouvou open source typu. Tyto licence poskytují uživatelům rozsáhlá oprávnění (užití, šíření, modifikace, i komerční využití) a současně stanovují podmínky, za nichž je tato svoboda vykonávána.

Je důležité rozlišit mezi:

• otevřeným zdrojovým kódem (open source) – zahrnuje i oprávnění upravovat, šířit a vytvářet odvozená díla,

• přístupným zdrojovým kódem (source-available) – kód je k nahlédnutí, ale bez práv k jeho úpravám a dalšímu šíření (pouze „čitelnost“, nikoliv svoboda užití).

Pouhý přístup ke kódu proto ještě nezaručuje open source režim. Rozhodující je licenční smlouva.

• Myška, Matěj a kol. (2019). Právo duševního vlastnictví. Wolters Kluwer
• Rosen, Lawrence. (2005). Open Source Licensing: Software Freedom and Intellectual Property Law. Prentice Hall
• Stallman, Richard M. (2002). Free Software, Free Society. GNU Press
• Straková, Lucie (2014). Licence Creative Commons v českém právním řádu. Masarykova univerzita
• The Open Source Initiative (OSI): www.opensource.org