Veřejná licence je forma licenční smlouvy, která se uzavírá prostřednictvím veřejného návrhu (§ 2358 občanského zákoníku). Na jejím základě poskytuje nositel práv oprávnění k užití chráněného díla neurčitému okruhu osob, bez nutnosti individuálního vyjednávání. Uživatel smlouvu akceptuje prostým jednáním v souladu s licenčními podmínkami – například stažením, dalším šířením nebo úpravou díla. Veřejná licence umožňuje, aby nositel práv zpřístupnil dílo standardizovaným, přístupným a právně závazným způsobem, který je srozumitelný a prakticky použitelný zejména v online prostředí. Uživatelé tak mohou dílo užívat, pokud dodrží podmínky stanovené licencí, aniž je nutné získat předchozí svolení. Typickými příklady veřejných licencí jsou standardizované právní nástroje, jako jsou:

• Creative Commons licence (např. CC BY, CC BY-NC, CC BY-SA),
• Open source licence (např. GNU GPL, MIT, Apache),
• licence pro otevřená data (např. Open Data Commons ODbL).

Veřejné licence mohou být otevřené (umožňující širší užití, např. šíření a úpravy), ale také restriktivnější (např. zakazující komerční využití). To, co je definuje, není rozsah práv, ale způsob jejich nabídky – veřejným návrhem komukoli, kdo splní podmínky.

Charakteristiky veřejných licencí:

• Neurčitý okruh uživatelů: licence není adresována konkrétním osobám, ale každému, kdo se s ní seznámí a akceptuje její podmínky.
• Bezúplatnost: veřejné licence jsou poskytovány zdarma.
• Dlouhodobá platnost: zpravidla po celou dobu trvání autorskoprávní ochrany.
• Nevýhradní charakter: licenci může přijmout více osob současně.
• Podmíněnost: užití díla je možné pouze při dodržení konkrétních licenčních podmínek.

Veřejná licence vytváří právně závazný rámec pro sdílení, opětovné využití a šíření duševního vlastnictví v digitálním prostředí, a je základem právní infrastruktury otevřeného přístupu, svobodného softwaru i otevřených dat. Veřejná licence není zřeknutím se práv – autor si nadále ponechává svá autorská (zejména osobnostní) práva, ale vymezeným způsobem práva majetková veřejně sdílí, čímž vytváří právní rámec pro otevřené a kolaborativní užití díla.

Zdroj:

• Lessig, Lawrence (2004). Free Culture. Penguin Press
• Myška, Matěj a kol. (2019). Právo duševního vlastnictví. Wolters Kluwer
• Rosen, Lawrence (2005). Open Source Licensing: Software Freedom and Intellectual Property Law. Prentice Hall
• Stallman, Richard M. (2002). Free Software, Free Society: Selected Essays of Richard M. Stallman. GNU Press
• Straková, Lucie (2014). Licence Creative Commons v českém právním řádu. Masarykova univerzita.

Autor hesla: JUDr. Lucie Smolka, Ph.D.

Veřejná licence je forma licenční smlouvy, která se uzavírá prostřednictvím veřejného návrhu (§ 2358 občanského zákoníku). Na jejím základě poskytuje nositel práv oprávnění k užití chráněného díla neurčitému okruhu osob, bez nutnosti individuálního vyjednávání. Uživatel smlouvu akceptuje prostým jednáním v souladu s licenčními podmínkami – například stažením, dalším šířením nebo úpravou díla. Veřejná licence umožňuje, aby nositel práv zpřístupnil dílo standardizovaným, přístupným a právně závazným způsobem, který je srozumitelný a prakticky použitelný zejména v online prostředí. Uživatelé tak mohou dílo užívat, pokud dodrží podmínky stanovené licencí, aniž je nutné získat předchozí svolení. Typickými příklady veřejných licencí jsou standardizované právní nástroje, jako jsou:

• Creative Commons licence (např. CC BY, CC BY-NC, CC BY-SA),
• Open source licence (např. GNU GPL, MIT, Apache),
• licence pro otevřená data (např. Open Data Commons ODbL).

Veřejné licence mohou být otevřené (umožňující širší užití, např. šíření a úpravy), ale také restriktivnější (např. zakazující komerční využití). To, co je definuje, není rozsah práv, ale způsob jejich nabídky – veřejným návrhem komukoli, kdo splní podmínky.

Charakteristiky veřejných licencí:

• Neurčitý okruh uživatelů: licence není adresována konkrétním osobám, ale každému, kdo se s ní seznámí a akceptuje její podmínky.
• Bezúplatnost: veřejné licence jsou poskytovány zdarma.
• Dlouhodobá platnost: zpravidla po celou dobu trvání autorskoprávní ochrany.
• Nevýhradní charakter: licenci může přijmout více osob současně.
• Podmíněnost: užití díla je možné pouze při dodržení konkrétních licenčních podmínek.

Veřejná licence vytváří právně závazný rámec pro sdílení, opětovné využití a šíření duševního vlastnictví v digitálním prostředí, a je základem právní infrastruktury otevřeného přístupu, svobodného softwaru i otevřených dat. Veřejná licence není zřeknutím se práv – autor si nadále ponechává svá autorská (zejména osobnostní) práva, ale vymezeným způsobem práva majetková veřejně sdílí, čímž vytváří právní rámec pro otevřené a kolaborativní užití díla.

• Lessig, Lawrence (2004). Free Culture. Penguin Press
• Myška, Matěj a kol. (2019). Právo duševního vlastnictví. Wolters Kluwer
• Rosen, Lawrence (2005). Open Source Licensing: Software Freedom and Intellectual Property Law. Prentice Hall
• Stallman, Richard M. (2002). Free Software, Free Society: Selected Essays of Richard M. Stallman. GNU Press
• Straková, Lucie (2014). Licence Creative Commons v českém právním řádu. Masarykova univerzita.