Otevřené licencování je způsob, jak autor nebo jiný nositel práv zpřístupňuje své dílo širšímu okruhu uživatelů bez nutnosti individuálně sjednané smlouvy. Licenční podmínky jsou předem určeny, veřejně dostupné a stejné pro všechny, kdo je přijmou – zpravidla jednáním v souladu s nimi (např. stažením, šířením nebo úpravou díla).

Tím se otevřená licence liší od tradičních licencí uzavíraných individuálně. Licenční vztah vzniká na základě přijetí veřejného návrhu smlouvy podle § 2358 občanského zákoníku – otevřená licence je tedy vždy i licencí veřejnou, ale její specifikem je rozsah poskytnutých oprávnění, nikoli pouze právní forma. Podmínky otevřených licencí mohou být různě nastavené – mohou vyžadovat uvedení autora (atribuci), ukládat povinnost šířit úpravy pod stejnou licencí (ShareAlike) nebo naopak omezovat komerční využití (NonCommercial) či úpravy (NoDerivatives). Společným rysem je však důraz na možnost dílo dále používat, sdílet a rozvíjet.

Pojem otevřená licence označuje užší skupinu licencí, která spadá pod širší pojem veřejná licence. Ne každá veřejná licence je otevřená – rozhodující je, zda licence umožňuje alespoň některé formy aktivního nakládání s dílem (šíření, úpravy, kombinování apod.). Otevřené licence jsou klíčovým právním nástrojem v řadě oblastí, kde je důležité umožnit opětovné použití děl: v otevřeném přístupu k vědeckým publikacím, u otevřených dat, ve svobodném softwaru, otevřeném vzdělávání (otevřené vzdělávací zdroje) a digitální kultuře.

Zdroj:

• Lessig, Lawrence (2004). Free Culture. Penguin Press
• Myška, Matěj a kol. (2019). Právo duševního vlastnictví. Wolters Kluwer
• Straková, Lucie (2014). Licence Creative Commons v českém právním řádu. Masarykova univerzita
• Creative Commons: https://creativecommons.org/
• Open Definition (Open Knowledge Foundation): https://opendefinition.org/

Autor hesla: JUDr. Lucie Smolka, Ph.D.

Otevřené licencování je způsob, jak autor nebo jiný nositel práv zpřístupňuje své dílo širšímu okruhu uživatelů bez nutnosti individuálně sjednané smlouvy. Licenční podmínky jsou předem určeny, veřejně dostupné a stejné pro všechny, kdo je přijmou – zpravidla jednáním v souladu s nimi (např. stažením, šířením nebo úpravou díla).

Tím se otevřená licence liší od tradičních licencí uzavíraných individuálně. Licenční vztah vzniká na základě přijetí veřejného návrhu smlouvy podle § 2358 občanského zákoníku – otevřená licence je tedy vždy i licencí veřejnou, ale její specifikem je rozsah poskytnutých oprávnění, nikoli pouze právní forma. Podmínky otevřených licencí mohou být různě nastavené – mohou vyžadovat uvedení autora (atribuci), ukládat povinnost šířit úpravy pod stejnou licencí (ShareAlike) nebo naopak omezovat komerční využití (NonCommercial) či úpravy (NoDerivatives). Společným rysem je však důraz na možnost dílo dále používat, sdílet a rozvíjet.

Pojem otevřená licence označuje užší skupinu licencí, která spadá pod širší pojem veřejná licence. Ne každá veřejná licence je otevřená – rozhodující je, zda licence umožňuje alespoň některé formy aktivního nakládání s dílem (šíření, úpravy, kombinování apod.). Otevřené licence jsou klíčovým právním nástrojem v řadě oblastí, kde je důležité umožnit opětovné použití děl: v otevřeném přístupu k vědeckým publikacím, u otevřených dat, ve svobodném softwaru, otevřeném vzdělávání (otevřené vzdělávací zdroje) a digitální kultuře.

• Lessig, Lawrence (2004). Free Culture. Penguin Press
• Myška, Matěj a kol. (2019). Právo duševního vlastnictví. Wolters Kluwer
• Straková, Lucie (2014). Licence Creative Commons v českém právním řádu. Masarykova univerzita
• Creative Commons: https://creativecommons.org/
• Open Definition (Open Knowledge Foundation): https://opendefinition.org/